Vše nejlepší do nového roku!!

Příjemného Silvestra Vám přeji!!

Váňa a Čáslavská

Z televize bývám hodně zhnusená poslední dobou,ale přeci jen sem tam se objeví nějaká výjimka a sedím jak přikovaná. Zjistila jsem, že čím jsem starší, tím více objevuji kouzlo programu ČT2. Včera a dnes večer se vysílaly velmi zajímavé dokumentární filmy.
První pojednával o životě Věry Čáslavské, naší nejlepší gymnastky a osobnosti s velkým O. Je s podivem, kolik v sobě našla tahle žena sil bojovat se svým osudem a jak se poprat se všemi úskalími, které jí život přinesl. Zajímavý je i zvrat, který nastal v jejím životě v 90. letech po revoluci. Jelikož jsem z té generace, která se narodila v 80. letech a  v 90. prožívala svojí velmi těžkou pubertu, nehodlám, ani si netroufnu hodnotit jednání kohokoliv v období před a těsně okolo revoluce, protože jak se říká, dokud nechodíš v jeho botách, těžko můžeš cokoliv jakkoliv hodnotit a vyslovovat nahlas názor typu "to já bych nikdy". Každopádně film velmi zajímavý.

Stejně tak mne dnes večer usadil k televizi dokumentární film o životě Josefa Váni. Bezesporu naše žokejová legenda svou vytrvalostí, pílí a bojem s různými zraněními vyvolá kromě pozdvižení obočí i úsměv na rtech. Prostě koňák tělem i duší a naše legenda....
Taktéž můžu jen doporučit je shlédnutí, ačkoliv sama pro sebe mám několik ale...
Vypsala jsem si z něj několik Váňových mouder, které se dají aplikovat nejen na koně:-) :

• S dobrým koněm umí vyhrát kdejaký blbec.
• I ten nejlepší kůň musí mít při závodě štěstí, jak ho nemá, je to v prdeli.
• Nebylo to skvělý, když žiješ s tím, že tě dva porazili, je to na hovno.

K filmu byla vytvořena i speciální píseň z pera Michala Horáčka nazpívaná Michaelem Kocábem-výborná

Je to až legrace postavit tyhle dva dokumenty vedle sebe, jak mi v jednom chybí mužský element a jeho pohled ne věc, v druhém mi úplně stejně chybí element ženský a jeho pohled. Jak kdyby kolem Věry Čáslavské byly důležité jen ženy a kolem Josefa Váni jen koně a muži, ačkoliv je na první pohled patrné, že v jejich životech hrají nemalou úlohu....

Odvážné činy

K babičce jsme prvně vyrazili vlakem. Po pěti letech jsem zase zopakovala "kouzlo" cestování tam, kam ani vlaky nejedou.
Ačkoliv autem jsme u babičky za slabou hodinu a půl, hromadnými prostředky je to akce na 4 až 5 hodin. Z Tutova se totiž běžně jezdí do Plzně a nikdo nejezdí do Budějovic (to je také jeden z důvodů, proč zde bydlím...:-).
Museli jsmeme jet rychlíkem do Plzně, z Plzně jsme se vraceli několik zastávek osobákem  a tam odtud potom autobusem k babičce. Druhý den ráno jsme vyrazili autobusem do Blovic, tamodtud osobákem do Nepomuka a z Nepomuka potom rychlíkem domů. Akce zase na celé dopoledne.
Děti byly z výletu nadšené a ptaly se, kdy zase vyrazíme. Já to odnesla jen migrénou a naprostou únavou,ale co by člověk pro ty děti nepodstoupil...:-D

Tutov nad Japatem

Aneb Vánoce u babičky na Divokém Západě.
Schválně můžete hádat, kde naše babička bydlí. Nadpis i první věta tohoto článku Vám hodně pomohou, jsou to přezdívky mého rodného městečka :-)
U babičky je vždycky velká legrace

 Mareček dostal od Ježíška další bagr, spiníkání po obědě muselo samozřejmě probíhat za jeho asistence:-)

 Vítek spal po O v mém dětském pokojíčku na zemi....:-)

 Pes, přítel člověka-tak tohle je pro změnu náš Deny

Ale úplně největší aaaach dárky jsme si odvezli domů a hned vyzkoušeli, jak se v tom ježíškovském povlečení pěkně spinká-spinká se v něm báječně :-D
A druhá hádanka-najdi děti v posteli :-)

A na závěr ještě jedna pod stromečkem u babičky....

Vánoce 2012

Letos jsme měli čtyř metrovou borovici :-D
Štědrovečerní večeře

Dárečky

Ranní četba nových knih ...:-D

Na boží hod se u nás připravuje vepřová na smetaně s bramborovými noky. Při přípravě nám vydatně pomáhá nový áááách dárek od ježíška pro maminku 

Sváteční oběd

Prababička s pradědou, nejmilejší vánoční návštěva

Po dobrém obědě je potřeba si schrupnout a po vyspinkání posvačit maminčino vánoční cukroví a hurá za nejlepším vánočním dárkem

Anglické vánoční cukroví

Můj muž donesl z kurzu angličtiny recepty na pravé anglické vánoční cukroví. Jako správná zvědavá žena jsem se jeho přípravu ihned jala vyzkoušet.

Doma mi zbývaly brusinky (přinesla jsem z obchodu místo hrozinek brusinky :-)), takže moje volba padla na

Cranberry Orange Cookies:

125g másla

1 hrnek cukru

1/2 hrnku hnědého cukru

1 vejce

1 čajová lžička kůry pomeranče

2 polévkové lžíce pomerančového džusu

2,5 hrnku mouky (namíchal jsem půl hrubé a půl hladké-v Anglii mají na pečení jen jeden druh)

1/2 lžičky sody

1/4 lžičky soli

2 hrnky sekaných brusinek

1/2 hrnku sekaných vlašských ořechů

Zpracujte těsto, vytvarujte placičky a pečte na 180 stupňů.

Po vychladnutí polijte polevou z:

1/2 čajové lžička kůry pomeranče

3 polévkových  lžic pomerančového džusu

1,5 hrnku moučkového cukru

S tímhle pomocníčkem nám to šlo jedna radost, ovšem výsledek mne velmi zklamal. Manželovi vadila sladká poleva, mně tedy ani tak ne, ale není to prostě vánoční cukroví, ale jednoduše sušenky normálního celoročního charakteru. Asi jsem příliš velký patriot a cukroví mi musí vonět minimálně po vanilce nebo skořici, jinak to prostě není vánoční cukroví, ale sušenky na sváču na písek....

Tento recept rozhodně doporučuji, ale ne na Vánoce, my Češi jsme opravdu zvyklí na něco úplně jiného....

Seriály

Tak jsem po dlouhé době rozkoukala nový seriál. Byl ze současnosti, hodně jsme v něm nacházela ze sebe i lidí okolo mne. Dnešní třicátnická generace opravdu řeší velmi podobné problémy, ať se jedná o lásku , děti nebo práci.

Nový seriál neměl takovou sledovanost, jak se předpokládalo a prostě a jednoduše byl přesunut do pozdně večerních hodin, což mu rozhodně nepomohlo. Málokterý současný třicátník z "cílové skupiny" má v týdnu v jedenáct večer tolik energie, aby mohl sledovat a neusnout při tom, už jen proto, že doma má s největší pravděpodobností malé děti. Je zcela logické, že seriál získával stále nižší a nižší sledovanost až končil skoro před půlnocí.

Opravdu by mne zajímalo, jestli lidé točící se kolem české televize a jejího internetového vysílání si zjišťují, kolik lidí sleduje archiv a zda to o něčem nevypovídá, ale tohle je vlastně jedna část problému, v celém kontextu dost nepatrná.

Za největší problém považuji celý scénář jako takový. Seriál po první sérii skončil a další dotáčení se neplánuje, právě díky nízké sledovanosti. Ovšem příběh v poslední dílu ani nevyvrcholil, ani nás nečekala žádná katarze, prostě nic. Řekla bych, že celý děj se vlastně ještě více zamotal, jakoby se automaticky při psaní předpokládalo, že seriál bude nekonečným a bude se stále dokola nastavovat. Opravdu mne to velmi mrzí. Postavy byly rozehrány velmi dobře, očekával se od nich nějaký postup a nějaké směřování, které nejenže nebylo završeno, dokonce vzbudilo v člověku mnoho otazníků.

Nevěřím tomu, že tohle byla chyba scénáristy, spíš jsem přesvědčena o tom, že dobře píšících lidí je v současnosti jako hub po dešti. Problém vidím v úplně něčem jiném. Bude se na takový seriál vzpomínat tak, jako se do dneška s nostalgií vzpomíná na My všichni školou povinní, dokonce i na Ženu za pultem?  Tehdejší seriály i přes svoji komunistickou propagandu měly jasný děj, směřování a nastal logický závěr. Dokonce ani tyto seriály nebyly nekonečné. Obvykle jim těch 15 dílů bohatě stačilo. Proto na ně lidé dodnes vzpomínají. Pochybuji, že na dnešní 15 dílné seriály bude za 20 až 30 let někdo s takovou nostalgií vzpomínat. Možná by stačilo jen neočekávat nesmrtelnost, ale nadchnout diváka jasnou a logickou pointou celého příběhu. Protože to je to, co dnešním seriálům naprosto chybí....

Škola jako hlídací zařízení?

Stále se setkávám a utvrzuji v názoru, že většina vzdělávacích zařízení v Čechách plní spíše hlídací, než vzdělávací funkci. Netušila jsem však, že přímo existuje sociologická studie, která se touto problematikou zaobírá a nemůžu Vás o ní ochudit.

Studie vyšla v Paříži v roce 2001. Jmenuje se École et sociéte. Les paradoxes de la democie a jejími autory jsou Raymond Boudon, Nathalie Bulle & Mohamed Cherkaoui.

Jelikož, jak už jste si zde jistě všimli, jsem na jazyky naprostý analfabet, pracuji s českou knihou, která se na tuto studii odvolává. Ta se jmenuje Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna a zpracovali ji čeští sociologové Jan Keller a Lubor Tvrdý. Vyšla v nakladatelství Slon v roce 2008.

Podle citovaného autora škola plní stále více úlohu školní družiny. Plní přitom dvě základní funkce: má hlídat děti a mládež, aby jejich matky mohly pracovat a zároveň se postarat o to, nevstupovali na trh práce příliš brzy.....

Škola nemůže zajistit svou novou  funkci jinak, než když všichni věří, že stále ještě zajišťuje svoji funkci původní, tedy výchovu a vzdělávání nové generace. Zmíněný autor se přitom domnívá, že je škoda, že tato změna funkce nemalé části školního systému je zapírána. Pokud by se věc přiznala otevřeně, možná by mohla škola sloužit jako školní družina mnohem příjemněji, laciněji a především-účinněji.
Z proměny školy na školní družinu plynou i určité výhody jak pro učitele, tak pro rodiče a zejména pak pro politiky. K výhodám pro učitele patří to, že zvyšují svoji potřebnost pro společnost hlídáním dorostu po stále delší dobu. Výhodou pro rodiče je, že škola děti zabaví, když oni musejí být v práci. Protože ve společnosti zaměstnání a velkých organizací se už domácnost dávno nekryje se živností, nemají rodiče doma děti jak a čím zaměstnat. Výhoda pro politiky je evidentní. Politici mohou být kritizováni za vysokou míru nezaměstnanosti, mnohem méně za neschpnost škol skutečně vzdělávat mladou generaci....
Keller,Jan, Tvrdý. Lubor, Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna, Praha 2008, Slon, str.57

Tak co Vy na to?

Gymnastické závody

Vzhledem k nesmírné roztěkanosti, nesoustředěnosti a nesnažení se na trénincích  jsme Vítka připravovali na to, že bude poslední a na tu bednu si prostě nevleze. Laskaví pořadatelé uspořádali družstva přípravek tak, že se na bednu dostal prostě každý.....:-)
I když na Vítkovu obranu musím prohlásit, že tak jako dnes, se ještě nikdy nesnažil. Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží....

Tři králové

Na téhle koláži se mi líbí hlavně použití jednoduchých materiálů, nějak přestávám mít po letech náladu shánět různé potřeby v papírnictvích a strašně ráda vymýšlím výtvarné nápady z věcí, které má každý doma.

Nejprve Vítek na staré papírové desky tělové barvy obkreslil třikrát víčko od přesnídávky. Nakreslil a vybarvil obličeje a nakonec kolečka vystřihl.

V rámci procvičování jemné motoriky oddělil jednotlivé vrstvy papírového kapesníčku. Každou část pak přeložil, namazal lepidlem a přilepil ke čtvrtce. V závěrečné fázi odstřihl přebytečné kusy kapesníčku.

Podle šablony obkreslil a vystřihl královské koruny, popsal počátečními písmeny jmen králů a nalepil.

Když vidím nějakého malého kluka v bílém královském oblečku, okamžitě se mi vybaví tenhle  úžasný film.

A je až neskutečné, jak můj syn dokáže z každé romantické představy udělat takovouhle blbinu...:-)

Takže žádný stres z vánočních příprav a "keep smiling".....:-)

Pohádková kovárna v zimě

Při přezdu k babičce jsme se stavěli v Pohádkové kovárně v Selibově. Celá kovárna je vyzdobena vánočním cukrovým, stromky a Betlémy. Tak se pokochejte s námi....

Pro dědu

Makulka

Protože správně mířené charity není nikdy dost, vkládám sem odkaz na video s Makulkou, která bojuje s hnusnou nemocí "motýlích křídel". Sledujte od 30. minuty.
http://tn.nova.cz/zpravy/tv-archiv/televizni-noviny/televizni-noviny-br-tn-4-12.html?fb_source=ticker&fb_action_ids=491452000876855&fb_action_types=og.likes
Jinak tedy připomínám, že Jana, maminka Makulky, napsala o boji s touhle hnusnou nemocí knihu, článek o ní jsem psala na prvním blogu, je čas předvánoční, takže správně mířené reklamy není nikdy dost.
Odkaz je zde:
http://svobodaci-klarkas.blogspot.cz/2012/11/zadny-dotek.html

Besídka ve školce

Jak jinak, než čertovská...

Tamhle nás fotí!!!

 Taneček

Budliky, budliky :-) To dítě hrálo absolutně mimo rytmus, nechápu to, ale ten hudební hluch mne prostě ničí.....:-D

Mikulášská v Gymcentru

Poslední dobou se všechno točí kolem Vítka. I dnešní besídka nebyla výjimkou. Sice se strašně moc bál, naštěstí trenér ho ochránil.
Ale i budoucí přítomnost čertů Vítka neodtradila od lumpáren....

Vystoupení začalo předváděním toho, co se děti za uplynulou dobu naučily....

Potom přišel čert, anděl a Mikuláš a Vítek si přestal být úplně jistý, naštěstí našel oporu....

A co čert nechtěl, čert i rozdával mikulášské balíčky...:-D

K focení po besídce jsme museli Vítka hodně přemlouvat....:-D

A ještě jedna fotka úplně všech gymnastů....