Konec dovolené!!!

Tak zrekreována dnes končím zaslouženou mateřskou dovolenou a vstupuji mezi normální pracující smrtelníky.
Marečkovi jsou 3, Vítkovi bylo v pátek 6. Myslela jsem, že kluci narození 4 dny od sebe je výhra, neb bude oslava jen jedna, ale chyba lávky, slavíme nepřetržitě už týden a oslavy vyvrcholí dnes odpoledne, no už aby to slavení bylo za mnou....:-D

A ten dort, tak to je moje vlastní veledílo...:-)

Muže ani květinou....

Poučena životem jsem pořídila jednomu našemu příbuznému k šedesátým narozeninám tuhle kytici.....

Léto ve městě

Spousta kulturních akcí se koná v různých zákoutích Českých Budějovice. Mám tohle město ráda celoročně, konečně proto zde žiji, 150km od "původního" domova, ale v létě je město nejkrásnější. Nejen že mi přijde nejfotogeničtější, ale ta kultura, to je paráda. Na různých místech se už po několikáté objevily sochy. Každý rok mne překvapí ta originalita a nové nápady. Nedaleko Samsonovy kašny se stojí "nová vyhlídková" věž

Kousek od věže pluje náměstím žralok

a ve Slepém rameni se koupou Múzy

A na radničním nádvoří každý čtvrtek vystupují s divadelními představeními pro děti. Tahle Téměř divadelní společnost je ověřená, pohádky  vždy super, děti pobaví, poučí, nejsou hloupé, nepodbízejí se a navíc je povoleno po představení na loutky sahat!!!
Tentokrát mne v představení O Kačence a nebojácném synkovi nadchla kulisa venkovské světnice ve Van Gogově stylu....:-D

Jak se ti žije s tolika chlapy?

Dost často dostávám tuhle otázku, dnes se naskytla příležitost přesně popsat můj život s tolika muži.
Mareček i Vítek od rána zlobí, perou se, škrtí se, berou si hračky. Já míchám těsto na knedlíky a tou samou měchačkou vyplácím Marečka, posléze Vítka, ve chvíli, kdy akutně míchám guláš tou samou měchačkou vyplácím oba, přijde mi, že tohle kuchyňské náčiní snad dneska ani neodložím.

U oběda se strhne ječivá hádka, jelikož jeden knedlíky má nakrájené a druhý ne a oba chtějí ten talíř s nenakrájenými, měchačkou vyhrožuji, už mi přijde, že toho bití bylo dneska dost. Nakonec vkládají lžíce s gulášem a knedlíkem do úst a božské ticho, och to tu od rána nebylo. Vychutnávám si chvíli klidu, Mareček dojídá, ještě že jedl nahý, celý upatlaný od guláše je zralý na sprchu. Umývám ho, teče z něj oranžová voda, balím do osušky a on povídá: "Maminko, ty si mi těmi knedlíky zlepšila úplně náladu" usmívá se jako sluníčko a  je tu od té chvíle božské ticho. Vítek mi chválí vynikající oběd a ptá se, jestli tahle pochoutka zbyla ještě na večer.
Bytem se rozléhá božské ticho a oběma malým mužům se rozlévá úsměv na tváři.....

Stále častěji si vzpomenu na rozhovor se Stelou Zázvorkovou, kdy se jí ptali, jestli nemá recept na spokojeného chlapa v domácnosti a ona lakonicky odpověděla: "Dejte těm dobytkům nažrat"

Na Skále

Nedaleko naší chaloupky se tyčí rozhledna. Vítek na ni vylezl již po několikáté, Mareček letos prvně a úplně sám.....

Děti tvařte se normálně, fotím vás...:-)

Malý muž a velká rozhledna

Mimochodem, také vám přijde, že mezi Vítkem a Marečkem není 3 letý věkový rozdíl?.....

V Brdech

Jako každoročně, i letos jsme strávili týden u babičky v Brdech, chodili po lesích, jedli borůvky, opalovali se a užívali si zdravého venkovského vzduchu.
V místní "konzumu" si koupili ty nejlepší kvasnice na celém světě-v tom obchůdku se vůbec zastavil čas. Pečivo je jen na objednání, paní prodavačka  ho balí jen do papírových sáčků nebo z ošatky sype rovnou do látkové tašky místních žen. Seženete zde vážené kvasnice a tvrdý tvaroh, ve čtvrtek vozí chlebíčky a zákusky, no prostě chalupářská idyla.
V domečku mojí maminky jsem si večer otevřela lahváče ze sedmého schodu, sedla si ke stolu s ubrusem kupovaným někdy v 70. letech a pustila si Chalupáře....:-D To je ta klasická česká nostalgie.

Listovala starými alby, našla babičky recept na mřížkový koláč z jablek, který na podzim jistě upeču.
Kluci byli nadšení z té volnosti pohybu. Zkusili jsme co Mareček zvládne. Taková 6 kilometrová túra lesními pěšinami pro něj není žádný problém, jsem z něj nadšena....
Právě tu túru jsme zvolila místy známými z mého dětství. Mezi vesnicí Hořehledy a Planiny se nachází po zelené turistické značce několik míst s obrázky. Já si jako dítě pamatuji obrázky dva, moje matka jich pamatuje 6. Bohužel ty, které se objevily teď místo těch původních jsou prostě strašné, výtvarně nepovedené a vůbec neodpovídají těm původním, co si pamatujeme. Já sice chápu, že lidová tvořivost zase sehrála svojí roli, ale je to velká škoda, konečně posuďte sami. A pokud vám přijde, že tam nic nevidíte, nedivte se, barvy tak splývají, že prostě nevidíte ani okem, natož přes objektiv fotoaparátu.....

Na skok v Bílých Karpatech

Využila jsem nabídku mého muže a vyrazila s ním na záchranářské závody. Zatímco on i pes se potili hledáním zavalených osob v sutinách domů, já si udělala výlet po okolí. Počasí sice nebylo ideální, ale nakonec bylo moc dobře, že bylo právě takové, jaké bylo.....

Vyrazila jsem z obce Velká nad Veličkou vzhůru do kopců po naučné stezce Slováckem po Šumárnické naučné stezce. Cestou jsem obdivovala panorámata Bílých Karpat a objevila velice zajímavou věc a doháje.cz. Sice mně, jakožto majitelce nechytrého telefonu, tato aktivita turistických nadšenců nemohla oslovit, ale věřím, že u mladé generace a mého muže :-) by slavila úspěch. Jde o to, že namísto informačních cedulí si vyfotíte do chytrého telefonu QR kód a vše potřebné si již přečtěte v chytrém přístroji. (bohužel stránka s touto aktivitou hlásí errror, takže nemá smysl vám sem vkládat odkaz, ale třeba Vám to fungovat bude...). Zde si můžete přečíst článek o Doháje....:-)

Z kopce Bojiště byl úžasný borovicový výhled do okolí. Namísto klasické rozhledny je umístěný žebřík s podlážkou přímo na nejvyšší místní borovici....Vedle je vytvořené příjemné posezení i s ohništěm a kupodivu i s nasekaným a připraveným dřívím na oheň....

Od borovice jsem začala sestupovat pěšinou k prvnímu cíli mojí cesty, a to větrnému mlýnu v Kuželově. Je to jediný nejen zachovalý, ale plně funkční mlýn holandského typu na Moravě a je velice romantický.....

Jak vidíte na fotkách, cestou začalo pršet, ale jelikož moje nadšení pro výlety nelze ničím zhatit, vyrazila jsme cestou dál vesnicí Kuželov a Hrubá Vrbka. V turistické mapě jsme se dočetla, že se v Hrubé Vrbce nachází monastýr svatého Gorazda. Přiznám se, že slova  "monastýr", ani "Gorazd" mi absolutně nic veřílala, takže jsem již doma začala hledat informace.

 Monastýr je jiné slovo pro klášter. Pochází zřejmě ze staré slovanštiny a v současné době je to označení pravoslavného kláštera. To moji zvědavost ještě více nahlodalo. Dohledala jsme, že v klášteře přijímají poutníky, takže moje volba byla jasná. Při vchodu do monastýru ze mne crčela voda, naštěstí mne hned u dveří potkal jeden z kněží a pozval mne na kávu. Prohlédla jsme si celý "kostel", seděla v jídelně, pila teplou kávu, venku pršelo a já s několika kněžími a biskupem diskutovala o vzdělávání dětí s současném školním systému. Zároveň jsem se dozvěděla mnoho podstatného z fungování, řádu a principu pravoslavné církve. V prostorách monastýru jsme tedy nefotila, ale zde na webových stránkách vaši zvědavost můžete ukojit......Monastýr sv. Gorazda

Svatý Gorazd I. byl nástupcem Metoděje na Velké Moravě, ale se svými následovníky byl vyhnán a usídlil se na Balkáně, kde se nadále udržoval cyrilometodějskou duchovní tradici. Svatý Gorazd II., na jehož počest je vybudovaný zdejší monastýr, ovšem zasahuje do nedávné minulosti. Vlastním jménem se jmenoval Matěj Pavlík, narodil se právě v Hrubé Vrbce a jeho osoba je neodmyslitelně spjata s atentátem na Heydricha. V kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici, kde právě Gorazd působil, byli vyzrazeni  naši parašutisté. Gorazd byl mučen a popraven v roce 1942....

Z Hrubé Vrbky jsme pokračovala po cestě zpět do Velké nad Veličkou, strašně moc se nacpala třešněmi, a po nabytém dopoledni  si pomalu třídila myšlenky.

Cestou jsme neskutečně zmokla. Manžel se zúčastnil závodů a společně jsme směřovali cestou k domovu. Kolem Hodonína už cestou tam jsem zaregistrovala postavený maják (prý údajná reklama na sběrné suroviny). U majáku ovšem již vykvetlo několik slunečnic. Ostatní pole se zatím zelenala a ani náznak nejkrásnější žluté květiny na světě se nekonal. Manžel tedy slíbil, že se cestou domů u majáku zastavíme a vytoužené slunečnice neřežeme....Přikládám foto dokumentaci přes sklo auta...:-)

A aby té romantiky nebylo málo, přidávám západ slunce s duhových odleskem nad Brnem....

Doma jsme ještě hledala cosi o pravoslaví, ikonách a všech záležitostech okolo a narazila jsme na rozhovor s biskupem (z doby, kdy byl ještě mnichem v Rusku), se kterým jsme se shodli na tom, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý.....:-)
http://www.lideazeme.cz/clanek/cesky-mnich-v-rusku