Mareček i Vítek od rána zlobí, perou se, škrtí se, berou si hračky. Já míchám těsto na knedlíky a tou samou měchačkou vyplácím Marečka, posléze Vítka, ve chvíli, kdy akutně míchám guláš tou samou měchačkou vyplácím oba, přijde mi, že tohle kuchyňské náčiní snad dneska ani neodložím.
U oběda se strhne ječivá hádka, jelikož jeden knedlíky má nakrájené a druhý ne a oba chtějí ten talíř s nenakrájenými, měchačkou vyhrožuji, už mi přijde, že toho bití bylo dneska dost. Nakonec vkládají lžíce s gulášem a knedlíkem do úst a božské ticho, och to tu od rána nebylo. Vychutnávám si chvíli klidu, Mareček dojídá, ještě že jedl nahý, celý upatlaný od guláše je zralý na sprchu. Umývám ho, teče z něj oranžová voda, balím do osušky a on povídá: "Maminko, ty si mi těmi knedlíky zlepšila úplně náladu" usmívá se jako sluníčko a je tu od té chvíle božské ticho. Vítek mi chválí vynikající oběd a ptá se, jestli tahle pochoutka zbyla ještě na večer.
Bytem se rozléhá božské ticho a oběma malým mužům se rozlévá úsměv na tváři.....
Stále častěji si vzpomenu na rozhovor se Stelou Zázvorkovou, kdy se jí ptali, jestli nemá recept na spokojeného chlapa v domácnosti a ona lakonicky odpověděla: "Dejte těm dobytkům nažrat"
:-D tááák ze života!
OdpovědětVymazatJeště že krmím jen jednoho :D, i toho psa máme rodu ženského :D
VymazatJo, a taky musím opisovat obrázek :-))), tak nemel :D
VymazatDěkuji za milé komentáře, ještě se mne také často ptají, jestli vařím ráda a na to já odpovídám, že ani ne tak ráda, jako v sebeobraně....
Vymazat