Vánoce probíhají a mně je do breku. Mívali jsme úplně nádherný, nejkrásnější stromeček na celé naší planetě. Svítil a zářil všemi barvami. Byly na něm ozdoby různého stáří, všechny krásné, foukané, staré, kýčovité. Letos se stalo ovšem něco, co by mne nenapadlo ani v nejhorším snu. Moje skoro sedmileté dítě tenhle nádherný stromeček porazilo a ty nejkrásnější, jedinečné ozdoby rozbilo.
Jednalo se 4 nádherné koule: růžovou, červenou, žlutou a modrou, které byly výjimečné především tím, že byly oproti jiným obrovské.
Jdu se zase uklidňovat vaječňákem, nejsem těhotná, ani jinak citově deprivovaná, ale asi jsme na ně měla opravdu velkou citovou vazbu už od dětství. Brečím, kdykoliv si na ně vzpomenu a ten náš stromeček mi bez nich přijde úplně cizí, neosobní a vůbec se mi nelíbí.... :-(
Chtěla bych moc poděkovat mému muži, že můj žal mlčky přechází ba se jej snaží i chápat, dokonce mi doporučil koupit koule úplně nové a ještě větší....
Toto je jejich úplně poslední fotka z rána, kdy jsme stromeček nazdobili, růžová vyčuhuje na fotce uprostřed nahoře
Dnes jsme se vrátili z krátkého pobytu u babičky. Letošní léto bylo opravdu podivné, v lese jsme nezakopli ani o prašivku, prostě babička zkušeně prohlásila, " jak byly na jaře povodně, tak se les propláchnul a podhoubí není".
O téo větší bylo naše překvapení, když v sobotu jsem s cílem "vysmrádnout" vyhnaly děti do lesa. Naštěstí jsme s sebou měli koš. Takových hub jsme už opravdu dlouho nesesbírali ani nepamatuji....
Loni touhle dobou zavalena seminárními pracemi s vytrženými dvěma osmičkami a dvěma povedenými pracovními pohovory bych nevěřila, že může být ještě hůř.
A ano může, nestíhám tak, jak jsme snad ještě nikdy nestíhala. Na tenhle článek mám přesně 8 minut, než mi dopere pračka a to jsem vám toho tolik chtěla říct:
že kulturně žiji-viděla jsem pohromadě několik současných básníků a slyšela jejich autorskou četbu
že jsem nyla na opeře a byla jsme nadšena, i když to bylo v Jihočeském divadle
že Vítek už se celkem zajel ve škole a pochopil slabikování, dokonce už má průkazku do knihovny
že mi moje zlatá maminka za vystudování pořídila úžasný dárek-elektronickou čtečku
že nemám co na sebe a musím lítat po obchodech
že se chystám na divadelní představení až do Prahy
že chystám pro gymplácké nečtenáře bombu: podzimní večerní knihovnu s A.E.Poe
že se Mareček pomamila chytá se kdejaké písně kterou slyší
že....
a osm minut je v trapu......
Vítek si vyprosil trojúhelník s očima, protože "dostal výborný nápad". Musím uznat, že občas opravdu žasnu nad dětskou představivostí a nad Vítkovo schopností kreslit a vidět svět "jinak"....
Přemýšlela jsem jak toto významné datum české historie a státnosti pojmout. naštěstí náš milovaný Atelier tvor pořádal svatováclavskou tvořivou dílnu. Mareček si vyrobil repliku koruny. Vítek s námi tentokrát nebyl, nicméně ho Marečkova koruna zaujala natolik, že jsme doma probrali sv.Václava i korunovační klenoty, prostě srdce pedagogického pracovníka zaplesalo....
Krom toho jsem shlédli pohádku o svatém Václavovi na Piaristickém náměstí....
Obdivovali pravého svatováclavského koně
A připili všem rytířům svatováclavským vínem na zdraví....
Dnes a zítra se tady u nás koná den železnice. Kyvydlově vozí děti do depa parní vláček, vv depu jsou přístupné lokomotivy, několik železničních modelů, jídelní vůz, je povoleno se svézt a řédit posunovací mašinku a celkově je to akce zaměřená na kluky všech věkových kategorií....
Moc doporučujeme....
Video z včerejšího večera......Natáčel Vítek, takže prosím omluvte kvalitu...Každopádně Mareček už dnes ráno lezl úplně sám a bez opory. Jsou mu 3 roky a jeden měsíc....
Již více se ke zmíněné kaouze vyjadřovat nebudu. Naletěla jsem. Jako nezkušená matka na mateřské jsem začala navštěvovat jeden "komunitní web". Celkem dlouhou dobu jsme jím žila, než jsme přišla na to, že vše, co se tam odehrává, je jen velmi dobře vymyšlený maketingový tah. Posunolo mne to dál, velmi mne to posunulo. Začala jsem znovu studovat, pracovat, číst a prostě žít.
Že to tak cítí mnoho dalších bývalých uživatelek, za to skutečně nemohu....
Jsem dál, jsem jinde a rozhodně netoužím si cokoliv s kýmkoliv vyříkávat-ono totiž není co. Žijeme v demokracii, každý si může tam, kde mu to patří, psát naprosto svobodně co chce a jak chce....
To je vše, co jsem k tomu chtěla dodat.
PS: V době mé přítomnosti na onom webu jsem sama uspořádala dva dobroobědy a dokonce i tenhle blog vznikl tak nějak kvůli tomu, nikdy jsem za bukem nabyla. Přesto mi dobroobědy nepřijdou jako skvělá věc a netoužím po tom podporovat projekt Zrnka.....
Moje nesmírně talentovaná kamarádka Ivana skládá básně, ale jelikož je to stvoření velmi plaché a cudné, za jejich publikování se stydí. Inu nezbývá nic jiného, než tento talent objevit.....
Jak jsme psala v minulém článku, byla jsme na závěrečné zkoušce a obhajobě. Z obojího jsem dopadla výborně (prý to sem mám napsat, radila jedna kamarádka Janinka, co má ráda jednušky...:-)) a zasloužila jsme si dáreček: "můj první tlapací telefon". Do obsluhy nového přístroje jsem pronikla velmi rychle, dokonce i některé aplikace již ovládám, takže dnes mohu vložit upravené fotky přes mobil, na které jsme náležitě hrdá....
Minulé dva týdny byly pro nás všechny velmi náročné. Vítek nastoupil do 1. třídy, Mareček začal chodit do školky, já se stala třídní primánů a jelikož čert kálí vždy na jednu hromadu, dorazila mi pozvánka na 11.9. k závěrečné zkoušce a obhajobě závěrečné práce.
Vítka škola vysloveně otravuje. Rád by se vrátil do školky a neměl povinnosti. O přestávce si s tamějšími chlapci po lvím způsobu vymezuje vlastní teritorium a dokazuje dominanci ve smečce, takže se pere....Obdržel tudíž za prvních několik dní ve škole půl pochvalu. Viděla jsem půl pochvalu prvně v životě. Vítek mi vysvětlil, že ta půlka je za učení a ta co chybí je za chování...:-D
Krom toho máme několik veselých historek s jeho přístupem ke škole, myslím, že se opravdu máme na co těšit a máme o zábavu postaráno minimálně na dalších 12 let....
Když jsem u té školy, musím se ještě pochlubit zlepšovákem, na který jsme patřičně hrdá. Místo nepadnoucích obalů na knihy a sešity jsem v knihovnických potřebách přes internet objednala 100m fólie a pájku, čímž doufám mám problém s obalováním navždy vyřešen. Pořizovací cena včetně poštovného nepřesáhla 600. Fólie je 40cm široká, takže malé sešity a učebnice obaluji napříč a velké podélně....Opravdu doporučuji, stojí to za to....
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ opakoval malý princ aby si to zapamatoval. „Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“ „Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry Normálně nemám ve zvyku psát na blog útočné články, ale tentokrát opravdu musím. Všichni o mně i mojí rodině ví, že milujeme zvířata, že s nimi žijeme, sdílíme. Můj muž to dotáhl dokonce tak daleko, že pokud jen je to trochu možné, tak celý rodinný program se podřizuje jeho práci se psem. Proto je pro mne opravdu záhadou, jak někdo může přivézt z dovolené v Chorvatsku toulavou kočku jen tak v autě, bez jakékoliv ochranné bariéry spolu se 4 malými dětmi a především bez předchozího veterinárního vyšetření na parazity a vzteklinu!!! Prostě to nechápu a považuji to za vrcholnou nezodpovědnost!!! http://www.baby-cafe.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=112306
"Tak co Vítku, jak se ti líbí na tom příměstském táboře?"
"Nelíbí a nepřivezla jsi mi teď žádnou svačinu a já mám strašný hlad" a nemluvil se mnou celou cestu domů, teď se najedl : "Mami, a kdy zase půjdu na ten tábor?" "Zítra" "Jupí, jupí, jupí, jupí"
Zítra s sebou musím dovézt pořádnou svačinu....:-)
Čtvrteční pohádka na radničním nádvoří zase nezklamala, děti byly nadšené i přes neustávající úmorné vedro a vydržely sledovat celou dobu. Trochu se obávám že jejich pozornost ovlivňoval hlavně fakt, že si příslušné pasáže z pohádky budou moci po představení sami zahrát.....
Ve čtvrtek proběhla v naší oblíbené Galerii Pod Kamennou žábou vernisáž obrazů Lucie Suché s názvem Rajské lázně. Příjemné prostřědí, uvolněná atmosféra a především to, že zde děti nikdy nejsou překážkou umocnilo moc příjemný podvečer.
Paní Lucie Suchá maluje naivní obrazy do starých okenních rámů akvarelovými barvami a obrázky jsou opravdu velmi veselé a lahodící duši.
Kromě obrázků se ještě výtvarnice věnuje tvorbě pro děti. Napsala výtvarně zpracovala knížku MUJ , kde se nechala inspirovat svým synem Jáchymem. Jáchym si mimochodem moc rozuměl s Vítkem, ti dva se hledali, až se našli, z historického objektu během chvíle vytvořili prostor pro svoje hry a užili si společné odpoledne....
Klukům jsem MUJ musela zakoupit a už ji máme několikrát přečtenou, neboť i naší kluci žijí dinosaury. Krom věnování se s vámi musím podělit o nejoblíbenější dvojstranu mých dětí z této knihy....
Po vernisáži jsem ještě vyslechli koncert skupiny Ponožky pana Semtamťuka, jde hraje Jáchymův tatínek....:-D
Inspirována zajímavou knihou Co dělá z chalpců muže a různými problémy s výchovou kluků mezi 12-100 lety jsem se rozhodla výchovu synů směřovat tím přírodnědospěláckochlapským směrem.
Jelikož už Vítek celkem slušně plave pod vodou :-D, umí R a Ř a jde v září do první třídy, je potřeba ho zasvětit do tajů života s živly. Přemlouvat mého manžela, aby s klukem někam vyrazil, jsem vůbec nemusela, navíc kamarádi zapůjčili gumový člun, takže velká prvovýprava na vodu mohla začít.
Chlapci jeli se žlutým autobusem Studentagency do Českého Krumlova a odtud pluli k Rájovu, kam jsem dorazila i já s Marečkem. Všichni jsme přespali v kempu, kluci samozřejmě jako správní hoši na své první vodě měly ve stanu nastěhované nocležnice :-D a všichni společně potom druhý den dorazili do Zlaté Koruny....
A protože s sebou musíme vždy vozit i našeho záchranného čtyřnohého přítele, mohli si u jezu ve Zlatce pěkně zatrénovat....
Kluci si doma stále hrají na kánoj, balí se, hokejky používají jako pádla, takže předpokládám, že příští rok bude výprava mnohem velkolepější....
Tak zrekreována dnes končím zaslouženou mateřskou dovolenou a vstupuji mezi normální pracující smrtelníky.
Marečkovi jsou 3, Vítkovi bylo v pátek 6. Myslela jsem, že kluci narození 4 dny od sebe je výhra, neb bude oslava jen jedna, ale chyba lávky, slavíme nepřetržitě už týden a oslavy vyvrcholí dnes odpoledne, no už aby to slavení bylo za mnou....:-D
Spousta kulturních akcí se koná v různých zákoutích Českých Budějovice. Mám tohle město ráda celoročně, konečně proto zde žiji, 150km od "původního" domova, ale v létě je město nejkrásnější. Nejen že mi přijde nejfotogeničtější, ale ta kultura, to je paráda. Na různých místech se už po několikáté objevily sochy. Každý rok mne překvapí ta originalita a nové nápady. Nedaleko Samsonovy kašny se stojí "nová vyhlídková" věž
Kousek od věže pluje náměstím žralok
a ve Slepém rameni se koupou Múzy
A na radničním nádvoří každý čtvrtek vystupují s divadelními představeními pro děti. Tahle Téměř divadelní společnost je ověřená, pohádky vždy super, děti pobaví, poučí, nejsou hloupé, nepodbízejí se a navíc je povoleno po představení na loutky sahat!!!
Tentokrát mne v představení O Kačence a nebojácném synkovi nadchla kulisa venkovské světnice ve Van Gogově stylu....:-D
Dost často dostávám tuhle otázku, dnes se naskytla příležitost přesně popsat můj život s tolika muži.
Mareček i Vítek od rána zlobí, perou se, škrtí se, berou si hračky. Já míchám těsto na knedlíky a tou samou měchačkou vyplácím Marečka, posléze Vítka, ve chvíli, kdy akutně míchám guláš tou samou měchačkou vyplácím oba, přijde mi, že tohle kuchyňské náčiní snad dneska ani neodložím.
U oběda se strhne ječivá hádka, jelikož jeden knedlíky má nakrájené a druhý ne a oba chtějí ten talíř s nenakrájenými, měchačkou vyhrožuji, už mi přijde, že toho bití bylo dneska dost. Nakonec vkládají lžíce s gulášem a knedlíkem do úst a božské ticho, och to tu od rána nebylo. Vychutnávám si chvíli klidu, Mareček dojídá, ještě že jedl nahý, celý upatlaný od guláše je zralý na sprchu. Umývám ho, teče z něj oranžová voda, balím do osušky a on povídá: "Maminko, ty si mi těmi knedlíky zlepšila úplně náladu" usmívá se jako sluníčko a je tu od té chvíle božské ticho. Vítek mi chválí vynikající oběd a ptá se, jestli tahle pochoutka zbyla ještě na večer.
Bytem se rozléhá božské ticho a oběma malým mužům se rozlévá úsměv na tváři.....
Stále častěji si vzpomenu na rozhovor se Stelou Zázvorkovou, kdy se jí ptali, jestli nemá recept na spokojeného chlapa v domácnosti a ona lakonicky odpověděla: "Dejte těm dobytkům nažrat"
Jako každoročně, i letos jsme strávili týden u babičky v Brdech, chodili po lesích, jedli borůvky, opalovali se a užívali si zdravého venkovského vzduchu.
V místní "konzumu" si koupili ty nejlepší kvasnice na celém světě-v tom obchůdku se vůbec zastavil čas. Pečivo je jen na objednání, paní prodavačka ho balí jen do papírových sáčků nebo z ošatky sype rovnou do látkové tašky místních žen. Seženete zde vážené kvasnice a tvrdý tvaroh, ve čtvrtek vozí chlebíčky a zákusky, no prostě chalupářská idyla.
V domečku mojí maminky jsem si večer otevřela lahváče ze sedmého schodu, sedla si ke stolu s ubrusem kupovaným někdy v 70. letech a pustila si Chalupáře....:-D To je ta klasická česká nostalgie.
Listovala starými alby, našla babičky recept na mřížkový koláč z jablek, který na podzim jistě upeču.
Kluci byli nadšení z té volnosti pohybu. Zkusili jsme co Mareček zvládne. Taková 6 kilometrová túra lesními pěšinami pro něj není žádný problém, jsem z něj nadšena....
Právě tu túru jsme zvolila místy známými z mého dětství. Mezi vesnicí Hořehledy a Planiny se nachází po zelené turistické značce několik míst s obrázky. Já si jako dítě pamatuji obrázky dva, moje matka jich pamatuje 6. Bohužel ty, které se objevily teď místo těch původních jsou prostě strašné, výtvarně nepovedené a vůbec neodpovídají těm původním, co si pamatujeme. Já sice chápu, že lidová tvořivost zase sehrála svojí roli, ale je to velká škoda, konečně posuďte sami. A pokud vám přijde, že tam nic nevidíte, nedivte se, barvy tak splývají, že prostě nevidíte ani okem, natož přes objektiv fotoaparátu.....
