Na skok v Bílých Karpatech

Využila jsem nabídku mého muže a vyrazila s ním na záchranářské závody. Zatímco on i pes se potili hledáním zavalených osob v sutinách domů, já si udělala výlet po okolí. Počasí sice nebylo ideální, ale nakonec bylo moc dobře, že bylo právě takové, jaké bylo.....

Vyrazila jsem z obce Velká nad Veličkou vzhůru do kopců po naučné stezce Slováckem po Šumárnické naučné stezce. Cestou jsem obdivovala panorámata Bílých Karpat a objevila velice zajímavou věc a doháje.cz. Sice mně, jakožto majitelce nechytrého telefonu, tato aktivita turistických nadšenců nemohla oslovit, ale věřím, že u mladé generace a mého muže :-) by slavila úspěch. Jde o to, že namísto informačních cedulí si vyfotíte do chytrého telefonu QR kód a vše potřebné si již přečtěte v chytrém přístroji. (bohužel stránka s touto aktivitou hlásí errror, takže nemá smysl vám sem vkládat odkaz, ale třeba Vám to fungovat bude...). Zde si můžete přečíst článek o Doháje....:-)

Z kopce Bojiště byl úžasný borovicový výhled do okolí. Namísto klasické rozhledny je umístěný žebřík s podlážkou přímo na nejvyšší místní borovici....Vedle je vytvořené příjemné posezení i s ohništěm a kupodivu i s nasekaným a připraveným dřívím na oheň....

Od borovice jsem začala sestupovat pěšinou k prvnímu cíli mojí cesty, a to větrnému mlýnu v Kuželově. Je to jediný nejen zachovalý, ale plně funkční mlýn holandského typu na Moravě a je velice romantický.....

Jak vidíte na fotkách, cestou začalo pršet, ale jelikož moje nadšení pro výlety nelze ničím zhatit, vyrazila jsme cestou dál vesnicí Kuželov a Hrubá Vrbka. V turistické mapě jsme se dočetla, že se v Hrubé Vrbce nachází monastýr svatého Gorazda. Přiznám se, že slova  "monastýr", ani "Gorazd" mi absolutně nic veřílala, takže jsem již doma začala hledat informace.

 Monastýr je jiné slovo pro klášter. Pochází zřejmě ze staré slovanštiny a v současné době je to označení pravoslavného kláštera. To moji zvědavost ještě více nahlodalo. Dohledala jsme, že v klášteře přijímají poutníky, takže moje volba byla jasná. Při vchodu do monastýru ze mne crčela voda, naštěstí mne hned u dveří potkal jeden z kněží a pozval mne na kávu. Prohlédla jsme si celý "kostel", seděla v jídelně, pila teplou kávu, venku pršelo a já s několika kněžími a biskupem diskutovala o vzdělávání dětí s současném školním systému. Zároveň jsem se dozvěděla mnoho podstatného z fungování, řádu a principu pravoslavné církve. V prostorách monastýru jsme tedy nefotila, ale zde na webových stránkách vaši zvědavost můžete ukojit......Monastýr sv. Gorazda

Svatý Gorazd I. byl nástupcem Metoděje na Velké Moravě, ale se svými následovníky byl vyhnán a usídlil se na Balkáně, kde se nadále udržoval cyrilometodějskou duchovní tradici. Svatý Gorazd II., na jehož počest je vybudovaný zdejší monastýr, ovšem zasahuje do nedávné minulosti. Vlastním jménem se jmenoval Matěj Pavlík, narodil se právě v Hrubé Vrbce a jeho osoba je neodmyslitelně spjata s atentátem na Heydricha. V kryptě pravoslavného chrámu v Resslově ulici, kde právě Gorazd působil, byli vyzrazeni  naši parašutisté. Gorazd byl mučen a popraven v roce 1942....

Z Hrubé Vrbky jsme pokračovala po cestě zpět do Velké nad Veličkou, strašně moc se nacpala třešněmi, a po nabytém dopoledni  si pomalu třídila myšlenky.

Cestou jsme neskutečně zmokla. Manžel se zúčastnil závodů a společně jsme směřovali cestou k domovu. Kolem Hodonína už cestou tam jsem zaregistrovala postavený maják (prý údajná reklama na sběrné suroviny). U majáku ovšem již vykvetlo několik slunečnic. Ostatní pole se zatím zelenala a ani náznak nejkrásnější žluté květiny na světě se nekonal. Manžel tedy slíbil, že se cestou domů u majáku zastavíme a vytoužené slunečnice neřežeme....Přikládám foto dokumentaci přes sklo auta...:-)

A aby té romantiky nebylo málo, přidávám západ slunce s duhových odleskem nad Brnem....

Doma jsme ještě hledala cosi o pravoslaví, ikonách a všech záležitostech okolo a narazila jsme na rozhovor s biskupem (z doby, kdy byl ještě mnichem v Rusku), se kterým jsme se shodli na tom, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý.....:-)
http://www.lideazeme.cz/clanek/cesky-mnich-v-rusku

První úspěchy

Vítek včera obdržel balís výhrou od firmy Stabilo za jeden z nejkrásnějšíh obrázků, které byly nakreslené na dětském dni v Zoo Ohrada.
Je ti šikula a máme z něj velikou radost......
Narostl asi o 10 cm nejen za tu výhru, ale i za balík, který mu prvně přišel jmenovitě jemu jako osobě....:-)

Exotická zvířata

Ve druhém patře Metropolu vystavuje ateliér Tvor obrazy svých studentů od těch nejmenších až po dospěláky. Výstava je zdarma a je otevřena ještě do konce týdne. Udělali jsme si tam tedy výlet. Přišlo mi, že tam děti lítají a ani si pořádně neprohlížejí. Ovšem doma, když šel Mareček spát, Vítek vytáhl pastelky a fixy a začal kreslit.....

Nejen že tedy výstavu prohlédnul a inspiroval se, ale ještě mi povídá, že ta výstava je ve třetím patře. Hned potom jsme byli na logopedii a tam to paní logopedce zopakoval. Ta nám pověděla, že tedy to r a ř má posazené tam, kde má být a budeme-li trénovat, do první třídy půjdeme bez potřeby logopeda....
Paráda!!!!!

Rozmarné letní čtení

Moje kamarádka (zaměstnanec knihovny) pořádá v Knihovně Čtyři dvory (pobočka knihovny v Českých Budějovicích "na vítězáku" na sídlišti Šumava....) zajímavou akci s názvem Rozmarné letní čtení, aneb Prázdninová knižní  láska je slepá.

http://www.cbvk.cz/files/vystavy/2013/20130606-cteni.pdf

Jede o to, že přijdete do knihovny a namísto klasické knihy si odnesete domů zabalenou knihu s překvapením. Až doma knihu rozbalíte. Mne čekalo velmi milé překvapení-kniha Williama Somerseta Julie, ty jsi kouzelná.

V podstatě klasický manželský trojúhelník s velmi zajímavou pointou a rozuzlením mne velmi mile překvapil.

Kniha to byla velmi pohodová, letní, nenáročná,ale jak já zároveň odborně tvrdím "nebyla pitomá". Prostě žádná Steelová nebo Javořická, ale kniha s vtipem, nápadem a velice příjemně nenáročná. Rozhodně s takovou knihou je lépe strávený čas, než sledování přihlouplých nekonečných seriálů bez pointy....

Takže kdo máte čas, hrrr do knihovny pro rozmarné čtení, a  kdo ne, doufám, že jsem rozšířila Váš obzor....

Dnes se chystám  znovu pro balíček s tajemstvím, pokud si vyberu zase něco takto rozmarně příjemného, jistě se s Vámi zase podělím....

Co všechno jsem letos stihla

Letos-jak jinak, než letošní školní rok. Rok každého dítěte i každé učitelky se nikterak neřídí rokem kalendářním, ale začíná v září a končí v červnu. Přesně tak je to u nás doma a dlouho tomu tak zůstane. Od příštího roku bude mít naše rodina zastoupené všechny vzdělávací stupně. Mareček bude ve školce, Vítek ve škole, maminka bude učit na druhém stupni a zároveň na střední škole a dodělávat školu vysokou. Proto chápejte, že rok naší rodiny prostě je rokem školním....

Ale abych se dostala k tomu, co jsme vlastně chtěla sepsat. 

Začnu tím, co jsme stihli: Mára se naučil jezdit na kole bez koleček, vybarvovat obrázky, rozmluvil se a začal jevit zájem o čtené pohádky a podobnou literaturu.Byl přijat k předškolnímu vzdělávání ...:-)

Vítek se naučil plavat, přihlásil se na výtvarku, zdokonalil se v logopedii-vypadá to, že do září stihneme všechny hlásky. Byl přijat k základnímu vzdělávání.

Já jsem vykonala 5 zkoušek na vysoké škole, napsala a odevzdala závěrečnou práci, pracovala pro soukromou společnost a na dvou gymnáziích. Podala jednu výpověďna ZŠ a podepsala jinou pracovní smlouvu na dobu neurčitou....jende... Přečetla 500 stran Anny Kareniny, přibrala 5 kilo, zestárla asi o 100 let a můj spánkový deficit se začíná stávat permanentní záležitostí. A v neposlední řadě jsem komplet obnovila celý svůj šatník :-). To vše v rámci stále trvající mateřské "dovolené"....

K největším ztrátám patří zboření 2 osobních automobilů (ne mojí rukou) ,ale tou největší je smrt naší milované prababičky v sice krásných, ale i tak velmi oplakaných nedožitých 88 letech, po několika strastiplných škaredých měsících, které bychom jí nikdo z nás opravdu nepřál....Babičko budeme na Tebe s láskou vzpomínat.....
Krom toho ještě téhož dne, jako babička zemřel pradědovi i jeho bratr, významný jihočeský spisovatel Věroslav Mertl....

Tak babičko doufám, že jste konečně našla svůj klid.....

Mimo to velká voda odnesla tchánům prakticky celou stodolu a zahradu....

Upřímně doufám, že už toho letos bylo opravdu dost a ten příští rok bude mnohem klidnější a pohodovější....uffff.

Dětský den s IZS u zoo Ohrada

Krom hasičů, zýchranářů, policie, červeného kříže, které děti už ani nebaví, neb prý jsou všude...zaujali kluky modeláři z Ledenic. Loďky svištící po hladině Munického rybníky řízené většímy kluky byly naprostým hitem dne.

Další zdařilou nápní dne bylo malování na obličej.

A pro Vítka vyjížďka na velkém koníkovi (marečka jsme nepřemluvila ani na malého, ani jen pohladit-prostě se ho bál....-) byla opravdovým důkazem, že už je to velký kluk....

A potom ještě vyjížďka na záchranářskémn člunu, kam jsem Marečka také nedostala....

A v neposlední řadě jsme se všichni krocanili záchranářským taťkou a psem.....

Krom tohoto se děti účastnily tvořivých dílen a soutěží na nádvořích zámku a užily si opravdu vydařený den.
Já zjistila, že mám doma dva kluky, vystačím si s jedním batůžkem s jablky, sušenkami  a pitím a vůbec nepotřebuji na Marečka jakékoliv vozítko nebo nosítko....No sláva, opravdu si to užívám. Vydrželi jsme tam od 10 do 5 odpoledne, prostě perfektní......

Svátek

Vítkův svátek jsme oslavili v pátrek nákupem všeho potřebného pro základní vzdělávání, v sobotu dětskám dnem u Zoo Ohrada a v neděli ovocným tvarohovým dortem....(třešně, broskve, jahody na tvarohu a piškotu)

Zjistila jsem, že tu nejželatinovatější želatinu prodávají v Lidlu, moc doporučuji.....